Z mé astrologie.

Žasnoucímu hvězdář vypravuje světu,

že již mnohá planeta ve věčném čase

v nepočetné myriady roztrhla se –

pro mnohou pak, která posud víří v letu,

tentýž osud v budoucnosti je tu.

Proč tak asi? – mnohý ptá se v nesmělosti.

Snadno zodpovím: planeta ve svém běhu

přilítne našeho světa někdy k břehu,

když pak prohledne si všecky lidi dosti,

dozajista pukne – smíchem nebo zlostí.