Z mé duše plamen vyšlehne,

Z mé duše plamen vyšlehne,

cit bujný v ní rozhřeje

a pak se hned zas v popeli

a lhostejnosti skreje.

Pak plané dechy všednosti

pustoší srdce sady

a dusí citů hovory

a vraždí vzlet jich mladý.

Pak mezi lidem jako v snách

se dál a dál potácím

a s úsměvem jdu, nevěda,

z jak mnohých ran krvácím.

A přec ta chvíle jediná,

ta chvíle dávné síly,

kde věstí žár mne unese,

mne k sterým ranám sílí.