Z MÉHO ZÁTIŠÍ.

By Emanuel Lešehrad

Jas luny pad do mé síně...

Pták zmlk na hruši –

Hvizd vlaku... Mdlé stíny líně

sprchají v duši...

Před okny svítilna plane –

Park... Střechy villy...

Dech fial oknem sem vane...

kdes housle kvílí...

Na město noc klesá zvolna...

Víc a víc dýše

mdlá vůně fial... tak bolná...

Pst.... tiše... tiše.