Z MELODIÍ SMUTKU (II.)

Spálili Ilion, potom se smáli,

ve stanech výskali nocí i dnem...

Teď už si do oči nepohlédnem.

Štěstí nám odvezli za moře v dálku;

mlhavé pruhy jen, kde tě chci zřít –

a my jsme s Iliem nesměli mřít!

Viděla’s káně? Ty nad stany kroužily,

cítily dobře už, že bude po všem –

jak bylo po hodech, byly tu ovšem.

Však to víš také už, co je to vzpomínat

na troskách kouřících minulé slávy.

Chápeš, že lidé si rozbíjí hlavy?!