Z měsíčného obejmutí

Z měsíčného obejmutí

zahnalo už slunce noc,

a zem celou, ana snila,

hrdě sobě podmanila

žhavých šípů čaromoc.

Světovládče, ustaň v hněvu,

kvítí nyje, nech je, žel!

pohleď, z hebounkého stvolu

pestré hlavy kloní dolů,

zážeh tvůj je zkrvácel.

Či-li proto, aby zvadlo,

žezlo máš a pánem jseš? –

Aj, kdy Zevse z oblak šeru

jako Akrisia dceru,

zemi deštěm obejmeš?