Z města.

Je mlha ve vzduchu i na zemi,

noc voní jasmínem a růžemi

a měsíc, žlutý jako z jantaru,

zvědavě hledí oknem do baru.

Pod oknem postava, za oknem dvě,

tři páry očí, žhavé pochodně.

Plameny z venčí oknem šlehají

tam v kout, kde čtyři ruce lehají

kol šíjí, propleteny v objetí.

Tam kouzlo je – a tady prokletí.

Dva páry očí – horečná v nich slast,

jeden pár očí – na milence past.

Slídivé oči, žhavé výkřiky,

zoufalé ruce blízko u kliky.

Teď stisk a chvění, zadržený dech

pro výstup v dramatu ve čtyřech zdech.

Však ruka klesá, klika zapadla,

je slyšet teď jen hodin kyvadla;

ke kroku v doprovod zní tichý vzlyk,

jak zakňučel by odstrčený psík.

Pohasly oči, vláhou skropeny:

je život cár, cár bídný bez ceny.

Je mlha ve vzduchu i na zemi,

noc voní jasmínem a růžemi

a měsíc, žlutý jako z jantaru,

zvědavě hledí oknem do baru.