Z MLADISTVÉ DOBY. (I.)

Viz Lunu, stříbroloď tu skvělou,

Za tichých letních večerů

Se v dálku nésti plavbou smělou

Po bezdném nebes jezeru;

Dřív loď ta hvězdném na ostrově

Kdes ztroskotána zahyne,

Než v svatém nedostojíc slově

Má k Tobě láska pomine.

Nechť k temnu mne, nechť k jasnu shání

Osudu přísné kynutí,

Vždy k Tobě oči mé se sklání

V hlubokém srdce pohnutí.

I kdyby jiný mne šťastnější

Tě v obejmutí spoutal své,

Má duše v hoři nejkrutější

Se neodloučí od Tebe!