Z MLADISTVÉ DOBY. (II.)

Kde jsi, jejíž mě mocný hled

Svatým roznítil plamenem?

S níž nedospělcův první vzlet

Se za blouznivým pustil snem?

Duch můj, co motýl bloudící,

Když nad svůdnou mdlel hladinou,

Zář z duše Tvé se proudící

Zjasnila dráhu ztemnělou.

Tys v blahých podala mně snách

Pěrko z peruti andělské,

V myšlenky skvělých výšinách

Bych slavil procitnutí své,

Přej, božstvím zářící bych tvář

Jen ještě jednou zočil Tvou

A posvátný Tvůj na oltář

Srdeční složil obět svou,

Svědectví, duch že rozehřál

Se v roznícení nevšedním,

Když pro věc svatou bojoval –

Až vzdechem zavál posledním!