Z MOTIVŮ JIHOČESKÝCH.

Ve švihovské kapli ve zřícenin klínu

zakmitáním slunce vzbudilo se ráno,

jako zrůžovělým prachem posypáno

pavučí se chvělo pod klenbami v stínu.

Tichounce se zbožnost ze všech koutů zvedla,

na dřevěný oltář do květů se skryla,

stará řezba soch se sluncem ovroubila;

záře stříbrná i do kropenky shlédla.

A jak zvonek svolal pokoru a víru,

na oltáři svíce drobným světlem vzplály,

modlitby se kolem v tichu rozšeptaly.

A nad chvílí klidu, nad náladou smíru

dějů doznělých a slávy pomník tklivý,

šerý, starý hrad se týčí mlčelivý.