Z NAŠÍ DOBY. (V.)

Jsou všecky věštby slova jen a slova,

Sfinx budoucnost je, hádanky jen dává,

je propast, jíž k dnu nedohlédneš, tmavá,

kdo moh by zřít, co mha v svém klínu chová?

A přec zřel Cazott, jak vždy spouští znova

kat guillotinu, sterá klesá hlava,

kdy veselost se smála kol jen hravá,

a duší zachví věštba Lermontova.

A naše věštby? Staré zkazky lidu,

kdy křížovou šel cestou, trpěl bídu –

a divno přec, jak řečí mluví shodnou:

Pád nejhlubší a muka děsná prve,

nesmírné boje – celé moře krve,

než – záře slávy zalije zem rodnou.