Z NAŠÍ DOBY. (VI.)

Jak, daleký že svět nás učil tomu,

že v svobodě jen budem doma štastni?

Ne, ne, nám Kollár o tom pěl v své básni

a Palacký nám vryl to bleskem hromu.

Nám Neruda to četl ve hvězd lomu

a Sládek napsal krví svojí vlastní,

nes Vrchlický nám věštbu, že se zjasní,

a Čech své hřímal: Nevěř pranikomu!

Ó, dřív i duby, sosny našich lesů

tím šuměly a naše řeky lkaly

to v hukotu svém podél skalních tesů,

než vzpomněli si posléz kdesi v dáli,

že právo žít a kvésti bez křivd děsu

má každý národ světa, třeba malý.