Z NEBE POSEL VYCHÁZÍ...

Ten sladký zvuk vám v hruď se smek’,

cítíte na své tváři

dech vlahý dávných vzpomínek,

planoucích v svatozáři.

Žijete svoji minulost

a dětství vám se vrací,

jako když přijde milý host,

dnů šeď se z nitra ztrácí.

A přijdou teskné rozpaky,

byli jsme my táž bytost?

tehdy jsme rostli v oblaky

a dnes? i jme nás lítost!

Pod střechu jak by rodinnou

jsme přišli z dálky, zdá se,

a nacházíme mladost svou

v její naivní kráse.

Tu chytne nás to za srdce,

proč v dál jsme zašli vlastně?

a vyznáváme přetrpce,

jen zde jsme žili šťastně!