Z nitra.

Z hloubi srdce zlaté klasy

nadšení mi vyrůstaly,

a na nich jak kolibříci

pestré sny se kolíbaly.

Tichý dech mé poesie

vlnil vlásky bájné krásy,

svítil jiskrou blyskotavou

pod hedbávím rusé řasy.

Rozvál snivé dívčí nitro

plné vůně, plné chvění,

v růži vnadnou, tmavorudou,

třesoucí se v rozechvění.

Uschly klasy – hlavu kloní –

zrnka zlatá pošlapána,

tmavá růže pískem stepi

pochována, zasypána...