Z Nočních Dumek. (I.)

V tajemné říše snův jsem se pohroužil

A světův nevídaných v zjevy stkvělé,

Bych, jimi vznášen vzhůru v plavbě smělé,

Již tam dolétl, kam duch věčně toužil.

A když se noc svým baldachýnem klene,

Jenž mnohým za vzor svatých vidův sloužil,

Tu v písmě hvězd čtu divy převznešené

A původ krásy v nebi vypučené.

Oj! mocný ráj tu srdcem bujně vzkvítá,

V němž necítěných slastí prazdroj vítá;

A zázrakem to srdce uvolněné

Juž vábí v obor přeslavný moc skrytá,

A úlevy skoj mému nitru skýtá,

Že citův souhry pletu v věnec zvěnné.