Z Nočních Dumek. (II.)

Nedávno na večer jsem odpočíval

Na vonném drnu v divém roztoužení:

Tu nenadále slyším libé pění,

Tož sladší, než-li kdyby slavík zpíval.

Též k růži zněly ony harmonije,

Jež jarní dech tichounce ke mně schvíval.

Ó zvuky svaté, v nichž zdroj čarův žije,

Ký pěvec k harfě eolské vás lije

Divoucí písní v žáru schvacujícím?!

Tak známy jste mi skladem souznějícím,

Jak zlaté sny, jež upomínka vije;

Tak mily ve svém kouzlu lichotícím,

Že srdce mé, když v vzdechu šveholícím

Juž umlkáte, stejně po vás nyje!