Z Nočních Dumek. (III.)

Zázračnou mocí vznášena se cítím –

Tu klesnu v pole, v domov divých zjevův,

Odkuď zazníval romon tajných zpěvův

K stolisté růži poroseným kvítím.

A stanu zemdlen nevýslovným žalem,

Jak bych umíral prchajícím žitím.

U hrobu klečím ozdob osiřalém,

Jejž slza moje trpkožalným kalem,

Jediným darem beze zisku, zlívá.

Zde slavný pěvec klidně odpočívá,

Jenž spřízněn s říší hvězdnou – s ideálem,

I po smrti slasť svou a bol svůj zpívá!

A přec bych neznal, kde jej země skrývá,

Kdyby zde nežil v zpěvu pozůstalém.