Z Nočních Dumek. (IV.)

Ó pěvče svatý! Músy milostníku,

Jenž’s vepěl v národ radosť svou i žely,

Jenž’s podal retům pramen vzplamenělý,

By v slasti pěli, v milostném i vzliku:

Kde tvé jsou kosti, kde tvůj popel drahý,

By putovati k němu podlé zvyku

Tvůj ctitel mohl v úctě bez rozvahy?

Neznámý hrob tvůj; stkvostné k němu prahy

Nevedou z kamu kraje italského;

Ni v ulitém se kovu jména tvého,

Či vzhledu tvého jeví vzáctné tahy!

Hrob tvůj květ zdobí máje neshubného,

Jenž pučel v hloubi srdce plamenného,

Když’s unášel byl v sladých bájí dráhy...