Z Nočních Dumek. (V.)

Žel ach! že bolu hryzající rána

Tvůj život strhla v květu nejstkvělejším,

Když touhy tvé se v puku nejpěknějším

Rozvíjely jak růžná zora s rána!...

Tu juž jsi cítil smrti mrazné vání,

Jímž mřela naděj v zmaru vychovaná –

Vzpor marný’s vodil s ní i s sebou v plání;

Jen ještě více kolčil’s v namahání

Ty palné boly: srdce svého podíl.

Tu v duchu tvém se nový život rodil,

Kde úžas vládl, trýzeň a zoufání!...

Ty světoříše, jež duch tvůj dřív plodil,

V jich vlastní větrné jsi krovy shodil:

Hrob zklamaných čák: toť cíl putování!