Z Nočních Dumek. (VI.)

Ó zlatí snové uprchlé mladosti,

Kam jste se navždy sněhem rozplynuli?

Kdež jsou ty plány, ježto duchem hnuly

V tom plném žáru svaté nadšenosti;

Jež v ňadrách bujných vzdmuly srdce smělé

Přemocným návalem jen k činům ctností,

Co věšťcové té budoucnosti stkvělé?

A kde ve věčné záři neztemnělé

Vy světy předtušených, slastných palův?

Kdeže vy hvězdné chrámy ideálův,

Nebeských říší vystavené v čele,

V nichž plyne z čirých křišťálových valův

V nejčistší kráse bez všech šalby kalův

A v tichých proudech pravdy zřídlo vřelé?