Z Nočních Dumek. (XIII.)

Tak v slavné bavím na to společnosti,

V níž Řek si s Římanem podává ruku.

Zde Prometheus proklíná svoji muku;

Tam šílí Ajax v divé zoufalosti;

Zde vede slepce zbožná Antigona,

Tam Trója klesá v divobouřném hluku,

Anť osud lidský v Zevsa váze stoná.

Zde Veneřin syn klade původ Říma,

Tam světoduch své mocné změny koná;

Zde v hájích elegije sluch můj vnímá,

Až konečně při rozpěněném víně

„Odi profanum“ zavzní v svěžím stíně,

A spolu zvukem mocným vůkol hřímá:

„Justum et tenacem“ po vší po krajině.