Z Nočních Dumek. (XIV.)

A sotva že svůj zrak obrátím málem:

Tu nebeskou juž vidím komediji,

Jak nebe lesk a peklo chmúry kryjí;

Zde Bouilon vjíždí v svatý Jerusalem;

Tam šílí Roland v lásce, v žárném boji;

Zde slávopísně zvoní k Lauře palem.

A k tomu věsti Skotský věštec pojí,

Anť zatím druhý Homér slepým zrakem

Pád angelův hlaholí v písni svojí.

Tam pěvcův král s knížecím v rukou znakem

Hrdinův svojich činy z listův čítá:

Sbor Jindřichův a Hamlet, Julje vzkvítá

Mu ze slov sladkých ve půvabu takém,

Že slúchačův všech mysl vstříc mu lítá!