Z Nočních Dumek. (XVI.)

A mnohý ještě pěvec k těm se druží,

Svou veselou či truchlou píseň pěje;

A když naslouchám, srdce se mi chvěje,

A slastí bouří, vzdýmá se a úží...

Tu celý plachý svět juž zapomenu,

Když v zpěvech ten sbor slavný ke mně věje,

A s nevýslovnou rozkoší v tu zvěnu

Svou rozkochanou duši topím vřele!

Ten tehdejší svět a všecku jeho změnu

Opouštím velrád v vznícenosti smělé:

Mé bolné srdce v onom ušlechtilém

Oživne spolku novým, slavným cílem,

A za ztráty na zemi utrpělé

Odměnu najde v onom kruhu milém...