Z Nočních Dumek. (XVII.)

Svůj stkvělý cíl konečně dostihnutý

Ověnčiť květy neskonalé snahy,

A pak nečinně život stejně blahý

Žíť v sladkém míru, žalem nedotknutý;

Milostné děvy v lásce plné pláti,

K vroucímu srdci v žáru přivinutý;

Se světem smířen rozkoš jeho ssáti,

A přece kalům klamným odolati;

V tajemství jeho ducha plamenného

Pohroužiť spolu v zapomnění všeho;

Oddálen hluku snům se luzným vzdáti

Na květném luhu dolu zmájeného;

A bloudiť s ideály nebe svého:

Toť losem šťastným jedině chci zváti!