Z NOVÉ MI ZEMĚ...

Z nové mi země přes kolik honů,

do duše hluboce padá cos,

jak hlaholy to zní zvonů,

slavnost’ jak velikou strojíme dnes,

mladosť jak s námi a květy jak s námi

a mladosti písně jak s námi, ah písně...

Slavnostní nálada ze všech zní tonů,

ze všech těch zní mi písní vstříc,

ó Evoe! Evoe! jásáme v hlaholu zvonů,

v mladosti krásné své za svými stoly,

za sobě prostřenými stoly s poháry z křišťálu...

A slavnostní nálada ve všem je,

a slavnostní radosť jak mladosť v nás,

a oheň nám v srdci, slunce jak ve víně hoří,

o broušený jak kmitá se číše kraj...

Růže žhavé a růže bílé,

a růže bílé až do žhavé zpívající všady,

ty růže mezi poháry jsou tu kolem,

ty růže rozházeny všady i v srdci rostou,

ty růže mladosti nádherné, vonné, vzácné...

V mladosti své tu za bíle prostřeným stolem,

v mladosti a květu jsme tu všichni.

Usmívajíce se vděčně, se vším jsme tu spolu

a v bledých tvářích radostí oči hoří,

a kštice vlasů našich se chví,

jak rukou svých pozvedneme a připíjíme

na nový život náš a na nového umění máj –

slavnostně pohárem o pohár řinkajíce...

Radostná závrať s všemi námi,

a radosť chví srdce hlubinami,

a umění síla a umění moc jež v nás...

A květy nové, nové růže, nových květů všady –

nový slavný a radostný květen k nám dýchá –

a poháry plné a oheň v nich hoří

a úsměvy na všech kolem jsou tvářích

a všecko je mladosť a všecko je květ a všecko krása.

O, Evoe! radost s námi dnes, jak mladosť je

a my zpíváme dneska píseň a v ní radosť je...

A z nové nám země přes málo honů

do duše hluboce padá cos,

jak hlaholy to slavných zní zvonů,

slavnosť jak velikou strojíme dnes,

mladosť jak s námi a květy jak s námi,

a mladosti písně jak s námi, ah písně!...