Z nové „Moudrosti otcovské“. (VI.)

Milý synu, moudrost dar je vzácný,

nazbyt však ho leckdo nemívá.

Filosofi moudří tvrdí vždycky,

s utrpením že ho přibývá.

Čím víc bolů, tím víc zkušeností,

z nehod tvých se druzí učili.

Trp jen, užitečným chceš-li býti,

nelkej, bolest někdy mučí-li!

O kabát-li přijdeš, synu milý,

– což se leckdy v žití udá těm,

lidskost svou co na odiv vždy staví –

užitečným byl jsi hlupákem!

S vděkem kvituj, že nám osud štědrý

politických houf dal nezmarů,

per aspera co nás vlekou spěšně

od nezdaru vždy zas k nezdaru!

O poslední gatě půjdeme-Ii,

nepříteli můžem žehnati.

Čechy on i blahobyt ať vezme.

Moudrým dobře je i bez gatí.

Statky žere rez a zloděj béře,

moudrost na ceně však neztrácí,

ať se v městě co chce, jak chce děje:

nejšťastnější jsou vždy žebráci.