Z ONOHO SVĚTA.

Teď poslechněte, legendu Vám povím.

Sám jsem ji prožil. Přátelé jsme byli

jako dva květy na jediném stvole,

a oba v letech, kdy se mladá duše

probouzí z dětství, otevírá oči,

svět objeví a ptá se: Kdo tě stvořil?

Kdys na procházce, kvartáni dva moudří,

jsme odhlasovali, že Boha není.

Vše tvoří Příroda. – Než, je-li přece Bůh?

A je-li peklo? Co pak s námi bude?...

Slyš, kamaráde, kdo z nás umře dříve,

ten vrátí se a druhu taj ten zjeví.

Slib dali jsme si, sudba roznesla nás,

mne do království, jej pak na Moravu

a mezi námi proudem tekla léta...

Kdys měl jsem strašný sen. Můj přítel přišel:

Mrtvola bledá, černě oblečená

Stoup’ k mému loži, přísně hleděl na mne. –

Aha! Tys přišel, bys mi podal zprávu!

Tož je tam za hrobem co, nebo není? –

On mlčky vrtěl hlavou. – Není. – Není. –

A nepromluviv odešel mi ze sna.

Až po půl roce přijdu na Moravu

a ptám se po něm. – Umřel před půl rokem.

Nic není tam – Odkud jsi tedy přišel?!