Z OSUDU RUKOU...

Z osudu rukou vzal jsem svůj los,

jak zrno, jež hodil na brázdu kdos.

Jak obilné stéblo, jež vyroste v klas

a k zemi se chýlí, když dospěl mu čas.

Vzklíčí a roste, dá zrno a dost;

jak ono na zemi jsem jenom host.

Tak všichni jsme z lidí, vládce i rob;

a mne život těší a neděsí hrob.

V zem, jež ho vydala, schýlí se klas;

– kdes v boží zahradě vyrostu zas.