Z „Ozvěny”. (3.)

Na nebi se hvězdy krásné

v milionech míhají,

buď své jeví světlo jasné,

buď jen v šeru kmitají.

Ona v nebes milém luhu

nikdy v kráse nezvadá,

ta zas z pověčného kruhu,

sotva vzešlá, upadá.

Tak i zde u země-bytu

mnohý znám jest, mnohý v skrytu,

mnohý v slávy přeludu

mrtvý nástroj osudu.