Z „Ozvěny”. (4.)

Výš a výše orel letí

slunečního do znětu,

a vždy touží povyspěti

k němu v smělém výletu;

a přec ví, že tato touha

nikdy se neukojí,

že jej tato cesta dlouhá

nikdy s cílem nespojí.

Tak i ona duše naše

nesmí slétnouť dolů plaše,

ale pravdy v toužení

stále tříť se k sblížení.