Z „Ozvěny”. (5.)

Pojď, příteli, ruku v ruce

vstupme na loď života,

ať se moře vzedme prudce,

ať se koráb ztroskotá!

My vždy budem v obejmutí

pospolném se chrániti,

a v posledním prsou dmutí

z jedněch úst se modliti.

Až pak sobě ve květinném

hrobu někdy odpočinem,

tu i naše popely

dále budou přátely.