Z pamětní knihy města Kocourkova. (I.)

Radostného toho leta,

kdy jsme ku podivu světa

radnici svou dostavěli,

okna udělať jsme zapoměli.

Slavnou radu ukrutně to hnětlo,

že nám nešlo do radnice světlo.

Mnoho porad bylo odbýváno,

mnoho řečněno a hlasováno,

až po dlouhém kolísání

usnesli se radní páni:

„Každý, třeba v radě nezasedá,

nechať doma všechny pytle shledá,

na slunci je světlem plní,

jakoby to bylo zrní.

Pak ať sváže pytel tkanicí

a jde vysypať ho v radnici!“ –

Všichni tedy světlo chytli.

V radnici však tma jak v pytli

bytovala bez přestání.

Už si chtěli zoufať páni,

an tu muž, co v koutku seděl,

velemoudrý nápad věděl.

Pravil totiž: „Ctěné shromáždění!

káp’ jsem na to; vše se změní!

Čítám v knize, již psal mistr Pecka,

příklady že zjasní se tma všecka.

Proto navrhuji, aby sněm

dům dal osvětliti příkladem.“