Z pamětní knihy města Kocourkova. (II.)

Vyšel mlynář na náměstí,

ale v tom tu na neštěstí

kominík mu v cestu letí

a k radosti školních dětí,

jež to viděly v té chvíli,

počernil mu kabát bílý.

Mimo to mu štulec zadal.

Jiný by mu hned byl nadal,

ale mlynář, jehož nelze viniť,

nechtěl dále s ním se špiniť,

nýbrž udal jej, by z trestu

viník dán byl do arestu. –

Na žalobu tu se soudní tělo sešlo

a kominík dostal, co se do něj vešlo,

až ho některým už bylo líto.

Většina však, by jim nebral větší mýto

mlynář, jako ťopan rozhněvaný,

držela se pevně jeho strany.

A než minul třetí den,

rozsudek byl vynešen:

„Po zákonu slavné rady soudní,

v nížto zasedají muži kloudní,

vinen kominík i v stavu napilém;

mlynář to má černé na bílém.“