Z pamětní knihy města Kocourkova. (III. Nařízení a) o slyšení kázaní, b) o karba...

Dnes slavný magistrát měl sezení,

v němž tato památná se stala snešení:

Pro primo: „Slyšíme, že mnozí

jsou v našem městě neznabozi,

již v neděli v čas kázaní

u „vola“ pijí nebo karbaní.

My nemohouce trpět tuto neplechu

a chtíce, aby všichni v neděli

pořádně slovo boží slyšeli,

pro větší duší věrných útěchu

vyřkneme přání panu faráři,

by v neděli, než půjde k oltáři,

na chvilku zašel ku „černému volu“

a tam měl výklad a čet' epištolu.“

Pro secundo: „Též víme jistě,

že v soukromém kdes místě

se hrají zapovězené hry v karty:

cvik, barvička a podobné hazarty;

a kdo již více platit nemůže,

že bývá zbit, co se mu vejde do kůže.

My k zamezení toho neřádu

nařizujeme mocí úřadu:

„Kdo nemá peněz,

ten mezi hráče nelez!

Leč mohlo by se také státi,

že někdo, maje peníze,

prohrál by do jednoho halíře:

tomu se nesmí více karty dáti,

mohlť by silně na souhráče házet;

kdyby se ve hře hádka měla státi,

nesmí se nikdo do pranice dáti

a spoluhráči ani vlasu zkřivit;

sic kdyby zabil spoluhráče svého,

tak učiniv jej k práci neschopného,

musil by z vlastní kapsy své ho živit.

Konečně slavná rada vědět dává,

že nejpočestněji a bez nouze

se obyčejně hrává

v obecním rathouze:

kdo nefiksluje, výhru svou tam neztratí;

neb slavná rada resty z obce zaplatí.“