Z perlové šňůrky. (II.)

Jen poceluj tu bledou tváři moji,

jen rozechvěj ten mrtvý její květ,

však ona již věčnému ku pokoji

se Tobě pozarděla naposled,

a klidná již v tom světa víru stojí;

jen poceluj tu bledou tváři moji.

Vždyť každý hrob se v jedné slze září,

a každý aspoň jediný má květ,

a každý jednu svíci na oltáři

i jeden zbožně modlící se ret:

jen poceluj tu bledou moji tváří,

vždyť každý hrob se v jedné slze záři.