Z perlové šňůrky. (VI.)

Bůh provodiž tu Tvoji ruku bílou,

by šťastně věnec vpletla v zlatý vlas,

vždyť s mnohou láska zápasí zde silou

a svět ten často květem pozatřás’,

když vydech’ do něho svou vůni milou –

bůh provodiž tu Tvoji ruku bílou.

Jak hvězda plála nade hlavou mojí –

snad také černou hrudou zazvoní

až srdce mé k věčnému ku pokoji

se s pustou rakví ve hrob ukloní.

Bůh provodiž tu bílou ruku Tvoji,

jak hvězda plála nade hlavou mojí.