Z pěšin a cest. (III.)

Nedohledná cesta stinná,

smutná šerem, sladká touhou,

nad ní šumí tmavé lesy,

pod ní vlny písní dlouhou.

Šla jsem po ní, a ty taky –

každý sám, a nikdy spolu,

zlatý déšť se smrčím nesl

a k těm lkavým vlnám dolů.

Proč tu nejsi, když já toužím,

toužím proč, když bez naděje,

nedohledná cesta lesem –

miláček můj, nevím kde je.

Což ho srdce nepřivolá,

když se osud před ně staví,

a ta cesta v dálce končí

zpěvná řeka, i les tmavý.