Z pěšin a cest. (XII.)

Vzpomínala duše moje

cestou růží tkanou,

jak jsi za mnou vroucně volal:

„Na shledanou!“

Tvoje slova písní, květem,

všemi cestičkami

a tím srdcem roztouženým

zvonila mi.

A teď jenom pod holými

akáty a hlohem

slyším tvoje neskonale

smutné: „S Bohem!“