Z písně Tvého žití....

Z písně Tvého žití

pěl jsem krátkou sloku,

sotva mně ji Pánbůh dal,

dozněla, jak prostřed skal

výkřik drozda, raněného v boku

padnuvšího v plesa vlhké sítí.

Smutně dokonává,

krov mu třísní peří,

hyne; ňadra samá rmuť,

skrývá hlavu pod peruť;

voda v plese tajemně se čeří. –

Pták je mrtev, večer z roklin vstává.