Z písní.

Mně zdálo se, že hvězdy padaly,

mně zdálo se, že kvítky plakaly;

mně zdálo se, že drahé mojí dívce

zlé věsti o mém jménu šeptaly.

Zapadlo slunko světu do šera,

do duše její vešla nevěra

a víru její nevzbudí už více

ni slovo mé, ni slza nikterá.

Cestička naše se v houštinu tratí,

zavede v skály nás, žal nás uchvátí;

a kam se ubozí pak uschováme?

nešťastnou lásku svou tu pochováme.

A ty mne opustíš, domů se vrátíš,

najdeš svou cestičku, mír blaha ztratíš;

zpomeneš často pak za doby lkání

na naše ztracené umilování.