Z PLESU.

Ach – valčík tančit s vábnou ženou,

pro niž se srdce v touze chví,

mít ji ku ňadrům přichýlenou,

dech cítit její vášnivý – –

toť nejkrasší je chvíle plesu,

že zdá se, jak tvář anděla,

s tou kamelií ve účesu,

k tobě by se skláněla.

Co kouzla jenom v hudbě dřímá,

když zlatovlásku můžeš vést’

se šatičkama růžovýma

a víš, na chvíli že tvou jest – – –

když při valčíku kolébáš ji,

o rámě její lehce spiat

a rozloučiv se růži dáš jí,

by mohla si snad vzpomínat...!