Z podzimních toulek. (II.)

V podzimním dechu žloutne zeleň kraje,

rám zlatých klasův odvežen je z lad,

jen pozdní ječmen někde v stráni zraje,

a nachem jablek hárá stichlý sad.

Roj milých ptáků z lesa odletuje,

chlad větru náhlý v stráň ti zavívá,

a od vod ráno bílá mlha pluje

a hluboko vše očím zakrývá.

Slz jejích prška padá na lupeny

a na pěšinách vlhne pod ní zem,

a v rolích meze, rosou pokropeny,

zář duhy nesou na trávníku svém.

Však slunko ještě teple k srdci hřeje,

a vítězně když chmuru proniká,

skřivánek z brázdy vítá je a pěje

mu píseň lásky – místo slavíka!