Z podzimních toulek. (V.)

Na skalním srázu jako přilepena

chaloupka nuzná sedí ve stráni,

lom zeje pod ní, kolmá jeho stěna

jen šípek místem chová na skráni.

Od chaty vzhůru pěšinka se vine

k temenu hory, na něm stojí kříž,

dokola šumí osyk větve stinné,

a bílé kozy na trávníku zříš.

Hrom kladiv stálý bouchá dole v lomu,

zde je tak ticho, jako v kostele,

jen vítr časem dychne v koše stromů

a žluté na zem listy nastele.

Tu v bledém zlatě slunka říjnového,

jež rozlévá se skalin po štěrku,

motýla shlédneš někdy zpozdilého,

neb vyhřívat se pestrou ještěrku.

Však uprchnou, jak v tichu nenadále

se pod tvou nohou kámen udrolí

a s rodných výšin po zvětralé skále

s rachotem dolů padne v údolí...