Z podzimních toulek. (VI.)

Chladno je v poli, šediva jsou luka,

hvozd ukrývá se v modrou clonu par,

a neznámá a tajná jakás ruka

všem bere z klína léta štědrý dar.

Poslední zbytky mladosti a krásy

padají v sadech mrazům na pospas,

bouřlivým větrem listopad se hlásí

a zima s ním, a dlouhý, smutný čas.

V topolech za vsí pláče to a sviští,

a k nebi kane listův zlatý hrot,

však rudé ohně planou v brambořišti

a z mlhy pastvin vesel bučí skot.

Tam živo je! – tam v zádumčivé chvíli

s pasáky družně rád se zastavíš,

a u plamene, jenž tě vedl k cíli,

sám dítě opět – vzpomínáš, a sníš...