Z PODZIMNÍCH VEČERŮ. (I.)

Ta noční dál tak chmurná, zamlžená,

hvězd oko zlaté v mračném závoji,

z nějž chvílemi jen paprsk luny skane

a v doubravě se věsí na chvojí.

Já dívám se v noc oknem osamělým,

tma v jizbě, lampu shasla vichřice,

sním o štěstí – a zatím na skle smývá

vzdech touhy žhavý ledné kytice.