Z PODZIMNÍCH VEČERŮ. (II.)

Kol tma, jen chvílí po stropě a stěnách

svit luceren se oknem objeví,

zde ticho, z venčí meluzina hvízdá

své neskonale smutné nápěvy.

Jim naslouchám, a ozvěna lká v duši,

až novou písní rtem mým vyproudí;

leč srdci mému tak je bolno při tom

jak plavcovi, kdy mořem zabloudí.