Z polí se to temně kouří.

By Viktor Dyk

Z polí se to temně kouří.

Mlhou stromy ověšeny.

– Cesta, kterou nikdo nejde

v roztesknělé rovině.

Zpíváme si, hvízdáme si.

Smějeme se, vzkřikneme si.

Snad se ona stará hrůza

na chvíli přec zaplaší...

A to nebe na nás padá.

A to nebe hrozí, hrozí.

A pláň smutná hrozí, hrozí,

bůh ví, proč, a bůh ví, čím.

Zpíváme si, hvízdáme si.

Smějeme se, vzkřikneme si.

Nějak bylo, nějak bude,

konejšíme svědomí.