Z POLSKÉ OSTRAVY.

Lány, moje rodné lány,

role žitných polí!

Cizím rukám zaprodány,

srdce mé mne bolí!

Cizí ruce, ne ty naše,

vzdělávají hrudu,

těžký hřích se denně páše,

naší vraždí půdu!

Lesy, moje rodné lesy,

znějí vaše písně...

temný stín se v klín váš věsí,

vyhlížíte přísně.

Stojíte zde jako stráže

beskydského kraje,

ale zatím cizí paže

ničí vaše taje.

Chaty, moje bílé chaty,

rozteskněny sníte –

němy zříte na své katy,

v základech se chvíte!

Rodnou písní nehlaholí

vaše bílé stěny –

Jako lány rodných rolí

též jste opuštěny!