Z potulek. I.

K pyšným věžím Tater milých,

k čarovnému Turce vínku,

do zahrádky švarných Živen

vypravuji upomínku.

Pouštím zlatou holubici:

sladkých písní plnať očka,

pěkných vzkazů plna křídla,

v srdečku tys, frajeročka!

Nezamykej, duško, před ní,

přej jí místo na obloku:

holúbka má píseň sama –

jaro zkvete po domčoku.

V srdečko ti slunkem svitne –

obroste je šumná zkázka,

rozkvete z ní zpěvaneček,

uzraje v něm – tichá láska.