Z poupěte hle zavřeného

Z poupěte hle zavřeného

Čeká růži naděje,

Ale běda, že ne každé

Poupě ve květ dospěje.

A to jsou ty moje slzy

Nad kolébkou roněné,

Sladké, hořké, hned blahostí,

Hned zas bázní zplněné.

A to jest, co na tom světě

Mou tak jímá útrobu,

S nadějí že bázeň chodí,

Život hned tak u hrobu.