Z POVÍDEK STARÉHO PARKU: (ZPÍVAL SLAVÍK)

Jen později a večer zas

vzplál v plném podletí,

park celý stopen v luny jas

je viděl v objetí.

Člun starý tiše pod nimi

se sladkým blahem chvěl,

co v dál nad květy vodními

se slavík rozepěl.

Teď berou se již za ruku,

teď již se políbí –

však slavík v lásky souzvuku,

věř – nikdy nechybí.